Přidat odpověď

Nemyslím, že mu křivdíš..., aspoň podle toho, co jsi tu psala..
Je to strašně těžké, ale takový vztah by většinu partnerů postupně zničil.
Kdybys byla schopna žít VEDLE něj...ale která žena to dokáže - moc jich neznám....

Z vlastní zkušenosti - když jsme měli doma krizi a manžela jsem neviděla, bylo mi fajn...problém jsem měla v okamžiku, kdy byl nablízku, jakobych z něj snímala jeho rozpoložení, vnímala jsem jeho nálady a ty další věci....a rozhazovalo mě to.

Pokud se od něj vzdálíš a nebude mít tu "moc" na tebe působit, bude to jednodušší.

Nevím, kolik je chlapečkovi, ale fakt bych ho s novým kamarádem neseznamovala blíž, nemůže tátu nahradit, nemůže ho zastoupit...může mu dát (časem) něco svého navíc. Te´d to může dítě mást - ono se to nezdá, ale děti hodně snímají z maminky a čím menší jsou, tím víc.
Prostě bych se snažila, aby neměl v hlavičce guláš...aby to neměl ode zdi ke zdi.

Hlavně bych se snažila nemít ty pocity viny...to hodně na děti působí a pokud budeš jednat vyrovnaně a pevně, bude mít dítě pocit, že je všechno OK (i kdyby se hroutil celý svět ) a bude v pohodě (thle třeba vyjatřuje ta scéna z Titaniku, kdy se loď potápí a maminka ukládá do postýlek svoje děti naprosto v klidu, nevědí nic o nebezpečí a o tom, co je čeká, matce důvěřují a cítí se v bezpečí).

Já vím, to se to radí...ale o určitě máš spoustu lidí, o které se zas i ty můžeš opřít...a kteří tě mají fakt rádi