Přidat odpověď

Cítím s tebou, od čtyř let do nějakých skoro osmatřiceti jsem žila v bytě, sice v cihlovém, v malém domě, zahrádku jsme měli, kolem hned příroda, ale stejně, necelých sedmdesát metrů a bylo nás tam napřed pět (původní rodina) a potom postupně zase pět (když se naši odstěhovali a byt mi nechali a já se začala množit). Když jsme se stěhovali do domu, nejstaršímu bylo 13. Teď si s manželem říkáme, že na byt bychom si už nedokázali zvyknout. Navíc nám přibylo jedno dítě.
Zkouším si ale vzpomenout klady bydlení v bytě - nikdy jsem se nebála v noci sama doma, pro případnou pomoc sousedů bylo vždy blízko, děti si na sídlišťátku dobře vyhrály, já měla vždy s kým pokecat, stačilo vylézt ven a projít se mezi domy.