Přidat odpověď

Není to přímo mezi rodiči a strýcem, je to mezi rodiči a celým širším příbuzenstvem.
Jde o to, že můj táta je celkem nadprůměrně šikovný řekněme kutil, nebyl pro něj problém opravit auto, postavit dům, přeložit střechu, opravit pračku, cokoli vysoustružit, svařit, měl i všechno potřebné nářadí. Navíc byl vždy velmi ochotný komukoliv z příbuzenstva pomoci pouze za dobré slovo.
A jak už jsem psala, jsme rozvětvené příbuzenstvo a téměř všichni chtěli občas s něčím pomoci. A pak nastala doba, kdy se bratranci a sestřenice začali vdávat, pořizovat si vlastní auta, byty k rekonstrukci... počet akcí na kterých tátu chtěli rostl geometrickou řadou. Cítil se vyčerpaný + měl pocit, že někteří jeho pomoci zneužívají.
Začal akce omezovat, což se některým nelíbilo a měli blbé řeči. A pak se stalo to, že v roce 2002 se naším městem prohnala povodeň. Byla toho tehdy plná televize, hodně se v ní mluvilo i o našem městě - většina jeho území byla pod vodou, utopili se tu 2 lidi, město přišlo o zdroj pitné vody. Intenzivně se to probíralo ve sdělovacích prostředcích + to jistě to všichni věděli od babičky - a z celého toho širokého příbuzenstva pouze jeden jediný bratranec zavolal jak na tom jsme a jestli nepotřebujeme nějak pomoct. Nikdo jiný se neozval. A tátu to hrozně naštvalo. Že on si kvůli ostatním může strhnout záda, projezdí spoustu benzínu a ale recipročně to nefunguje. Urazil se a nechce s nimi nic mít. Tak asi tak.