Přidat odpověď

Lexi, myslela jsem, že jde o bratra jednoho či druhého z rodičů, když jsi psala o strýci. Ale máš pravdu, že to je jedno. Je to rodina. To využívání je odporná věc. Povodeň jsem zažila v r. 2002 (Praha - Holešovice). Pomohl kdo mohl. Dokonce cizí lidé. Stejně jako ty tvého otce chápu. V podstatě něco podobného máme v rodině taky, ale tam se pouze omezily ty pomoci. Stajně jako pro mě, tak i pro moje rodiče je přirozené, nabízet pomoc. Většinou je vítaná. Když pak jsem ve srabu, tak tak nějak očekávám, že se dostaví nabídka pomoci z té druhé strany... a ono třeba nic. Ale tak já prostě jen tu svoji aktivitu tím směrem taky omezím. Nerada si o pomoc říkám. Nakonec si stejně poradím. Jen mě to stojí víc síly a energie S určitými lidmi se prostě už jen vídám a bavím, ale vytratila se vřelost. Už se na ně dívám jinak. Na pohřeb bych jim šla.

Jak jsem už psala dříve. Jeď. Není příjemné žít v napjatých vztazích. Ty to můžeš, alespoň pro sebe, trošku uvolnit. Nemusíš jim nutně padat kolem krku.