Přidat odpověď

Báro, taky nejsem v angličtině moc dobrá, proto jsem dost uvažovala jak výuku zvládnu. Ale doma je to prostě jiné než ve škole. Do školy bych nevlezla jako učitelka anigličtiny ani omylem, i když ostatní předměty bych si učit troufla (ještě taky hudebku ne). Prostě bych nevzala tu zodpovědnost. Ale za vlastní dítě ji převzít můžu, je to moje dítě. I když si myslím, že jazykovka by byla lepší- u nás bohužel nic takového neexistuje.

Když vidím úroveň angličtiny na školách, tak myslím, že dětem dopřeju minimálně to, co dostanou tam, spíš víc, protože díky domácí výuce máme mnohem víc možností a času sledovat pohádky v aj, pouštět si písničky, atd., ve kterých všude slyší angličtinu nijak nezmrvenou. Poslední dobou se nám daří taky víc doma anglicky mluvit (tedy mě a manželovi, následně i dětem)

A když někdo dává dítě do školy, ovlivnit výuku nemůže a říct, že by se dítě mělo poslat do jazykovky, protože má špatnýho učitele, to je pak teprv šílenost (a přitom víceméně pravda).

Dlouho jsem měla co se týče aj mizerný sebevědomí, ať už, kdybych měla cokoliv kdekoliv říct, tak co se týče učení dětí. Ale musím říct, že jsem se za ty roky, co se s dětma učím, celkem vyvinula a už si celkem troufám. ;-) Asi je to taky tím, že u dětí vnímám pokroky a radost z učení.