Přidat odpověď

ale já vůbec nejsem izolovaná od slovenštiny - manžel má slovenské příbuzné a nejlepšího kámoše. a právě s tím kámošem jsme si notovali, že jak to já mám se slovenštinou, on to má s češtinou, takže když se vidíme, mluvíme na sebe navzájem zřetelně a pomalu a děsně se u toho chechtáme. zjistili jsme totiž, že oba se za tento svůj nedostatek stydíme - on před čechy (mému muži se nikdy "nepřiznal") a já před slováky
a rádi vzpomínáme na historku, kdy jsme se viděli poprvé i s dětmi, klukům bylo necelých 5 let a když jim na uvítanou řekl:
"ahoj chalani, ja som Tono, ako sa voláte?"
tak chlapci zírali až se jeden vzpamatoval a povídá - "tati, ten tvůj kamarád mluví nějak divně"