Přidat odpověď

Gabrielo, ideální by bylo chodit na návštěvu obrněná trpělivostí a s mírným úsměvem na rtech tu smršť výčitek a poučování přejít s myšlenkami na to, jaký v neděli podniknu s rodinou výlet... Což je samozřejmě utopie, protože když už jsou vztahy tak daleko. Rada v tomto případě asi je, sklopit uši, myslet si svoje, když už bude nejhůř, tak projevit svůj názor (stejně jsem ta špatná, tak už to horší být nemůže), prostě si splnit svoje společenské minimum. Matka se už nezlepší, když je taková doposud, tak asi těžko bude na stáří lepší (ve stáří se všechny špatné vlastnosti násobí), já bych měla dobrý pocit, že jsem se snažila, že to nevyšlo, není moje vina. Tečka.