Přidat odpověď

Nedávno jsem přemýšlela nad svými paměťovými poruchami a jsem ráda, jak tak čtu diskuzi, že v tom nejsem sama.
Léta na gymplu a VŠ mám v mlze, scvrknuté do nemnoha zážitků. Zato si pamatuju čísla v třídním výkazu u všech spolužáků v 1. třídě na ZŠ, oblíbené oblečení některých z nich a oblíbené oblečení několika učitelek. Pamatuju si rozvržení obchodů v místním nákupním středisku takové, jaké bylo před 30 lety. Pamatuju si rozvržení místností v domě, v němž jsem byla 3x (naposledy v necelých 10 letech věku). Čekárnu a ordinaci dětské lékařky v místě, kde jsem byla naposledy ve svých 6 letech. Adresu kluka, kterého jsem viděla naposledy před 25 lety. Telefonní číslo do bytu rodičů, které bylo přečíslováno na jiné někdy v půlce (?) osmdesátých let. SPZ auta, s nímž jsme v 80. letech jezdili. Prostě samé "užitečné" věci.

Na druhou stranu bych se teď bála víc než kdy jindy jít na testy IQ, protože za léta na MD/RD jsem přestala mozek trénovat (a občas mám dojem, že vůbec používat), což vyústilo v neblahé následky.
Přečtu knihu, zavřu, uvědomím si pocity z knihy - a do půl roku nevím, o čem kniha byla.
Pamatuju si slovíčka a básničky z RJ a AJ, které jsem se učila v 5. třídě. NJ totéž. Když se snažím naučit nějaká slovíčka teď, nejde to, nebo jen velmi pomalu.
Občas narazím na běžně používané cizí slovo, které si pak vyhledám ve slovníku cizích slov jen proto, abych jej během dvou dnů zase tiše zapomněla.
Nejsem schopna si zapamatovat nic z politiky - než si zapamatuju jména jednotlivých ministrů, jsou další volby.
Absolutně si nepamatuju, která strana kdy vyhrála volby a kdo byl v jejím čele. Často si nepamatuju, co jsem měla předešlý den k obědu - a to denně vařím.

S lidmi to mám, jak už tu zaznělo - jakmile potkám magistru z lékárny někdy jinde, velmi pravděpodobně budu čtvrt hodiny dumat, odkud tu paní znám. Naopak se mi stalo, že jsem potkala po více než 25 letech ženu, o níž jsem hned (a jak se později ukázalo, správně) věděla, že byla kuchařkou ve školce, kam jsem jeden jediný rok chodila.

Nezbývá mi než doufat, že po návratu mezi dospělé se mi podaří degenerativní procesy (nejen paměťové) zastavit a pokud možno zvrátit ve prospěch schopnosti se zase učit.