Přidat odpověď

"Jaké limity máš na mysli?"

Popsal jsem je.

"Pokud se úplně pominou, zjistíme, že některé děti jsou sice báječné, ale jiné rozhodně ne.

Ty už jsi zkoušel tímto způsobem vychovat dítě? Máš zkušenost, že přestože jsi mu šel svým příkladem a tím, co jsi mu říkal o tom, jak věci vidíš ty (nikoli že "takto se to má" - což je právě formulace, kterou nevýchova odmítá), přesto vyrostlo dítě "bez morálky"?"

Netvrdím, že z takových dětí vyrostou děti bez morálky, a ano, udělal jsem moc velkou zkratku. Ale můžu se utvrzovat v tom, že všechny děti jsou báječné, jenže pro mne prostě všechny báječné nejsou - jo, je to můj pohled, ale

A myslím, že osobní příklad a sdělování, jak věci vidím já, je základní a zásadní, ale sám o sobě nedostačující, člověk není jen jednotlivec, ale také součást společenství, a jádrová rodina není úplné společenství. Proto je sdělování pohledů ostatních, předávání zvyklostí, učení morálce (která není jen individuální, ale také společenská záležitost) také důležité. A učení morálce nerovná se moralizovaní.

"Rozloučení se zesnulým dědečkem = výchova?"

Pro mne je učení, nebo chceš-li, předávání zkušenosti s pomíjivostí života také součástí výchovy. Život má i vážné stránky, nedokážu vidět život jako jednu velkou zábavnou hru.

"Rodič praktikující nevýchovu neustupuje, ale s dítětem se dohodne, že mu to takto nevyhovuje a jak to vyřeší. Nejprve vyzkoušej, a pak zpochybňuj..."

Napsal jsem, že se to může snadno zvrtnout. A ano, ty v podstatě píšeš, že to pak není rodič praktikující nevýchovu. To se nemusí vzájemně vylučovat, ale taky se dají jednoduše škrtnout lidi, kteří nevýchovu nevzali za správný konec, a máme stoprocentní úspěšnost metody...

Sám vyznávám respekt vůči dětem, oboustrannou a ne jednostrannou komunikaci, podněcování k samostatnosti, důvěru v jejich přirozené schopnosti. Ale výchova sama o sobě je v podstatě přizpůsobování se světu dospělých. A jsou chvíle, kdy se dítě musí přizpůsobit i za hranici toho, na co bylo samo ochotno přistoupit.

Trochu mi to připomnělo různé debaty spojené s tzv. přirozenou komunikací s koňmi a tzv. přirozeným jezdectvím. Tam je tatáž kritika špatných přístupů, které ztotožňuje se špatnými příklady, a taky používá podobná slova jako "dohoda", tvrdí, že po koni nic nežádá, ale "nabízí mu, aby si zvolil" atd. Je v něm taky mnoho inspirativního, ale má to taky svoje limity.

Já nezavrhuju nevýchovu jako takovou, ale myslím, že na jedné straně zdůrazňuje sama sebe jako univerzální všelék a na druhé straně se vymezuje zbytečně manipulativně vůči všemu ostatnímu.