Přidat odpověď

Vidíš, ten individuální přístup mě ani nenapadl - ten princip vzájemné dohody myslím univerzální je (patologie z toho vyjímám). Myslím si ale, že to není univerzálně použitelné za všech situací. Jsou situace, kdy dohoda není možná - pokud to není dohoda o tom, že jedna strana zcela ustoupí. A taky mohou nastat situace, kdy se jedna strana prostě dohodnout nechce - z různých důvodů - a někdo musí mít pro tyhle případy poslední, rozhodující slovo, a to je rodič. Nemyslím, že lze opravdu do všech důsledků praktikovat to, že se ani jedna strana nesmí nikdy zcela podřídit.

Jinak metoda je to určitě doporučenívhodná, přístup paní Králové je inspirativní a nad jejími postřehy ohledně škol jásám. Beru to ale jako metodu, která zamezuje zbytečným konfliktům a podporuje zdravý rozvoj dítěte. Nesedí mi tam ten ideový přesah, který z metody dělá něco víc než metodu.

Jinak sleduju léta kočky, kozy, koně a podobné zvířecí rodiny a moc jsem se o od nich o zdravé výchově poučil. I když tahle zvířata nejsou dost dobře srovnatelná s člověkem, inspirace je tam habaděj. Hlavně ve smyslu maximální funkčnosti - maximální jednoduchosti, a v tom je i učení příkladem, předcházení konfliktům, ale také jejich rychlé a jednoznačné řešení.