Přidat odpověď

Ananto,

já už to tu psala, byla jsem nalíčená jednou, na svatbu, a to ještě tak trochu násilím, od švagrové. Sama líčidla nevlastním, ani nevím, jak se co jmenuje, natož co k čemu je .

Nejstarší s tím přišla ze školy, ale tedy "až" v primě, takže ani ten předsudek o "dohánění líčidlama, co není v hlavě" tady moc neplatí, protože ty holky se tam asi nedostaly úplně náhodou .

A taky jsem psala, že u nás se to týká jen dvou, nejstarší a nejmladší, dvojčata to ignorují, jedna úplně vše, druhá si sem tam zaplácne beďara korektorem. Ta zase třeba "trpí" na dlouhatánské náušnice (mimochodem, já ani nemám píchnuté uši, a druhá z dvojčat a nejmladší už si nechaly dírky zarůst) a vlasy nosí sepnuté skřipcem do takového jakoby drdolu.

Pro mě jsou všechny tyhle zkrášlovací věcí španělskou vesnicí, neznám to, neumím to, nepoužívám to. Přesto se moje dcery rády krášlí, i když každá jinak a každé se líbí něco úplně jiného. Já jsem ráda a nechávám je, protože jsem si vědoma, že ode mě nemají v tomto směru co dobrého pochytit .