Přidat odpověď

Jarmilko, oni mají ohromný štěstí, že mají tebe. Fakt. Mám taky dysfatika, ty první 4-5 let byly hodně náročný, mladší se od ní naučili hezky ráčkovat ... hele, a dneska v 8 letech, po tom, co jsme ani nedoufala, píše, mluví, čte, a chce být spisovatelka. prý. jsem uvažovala o nějakým kurzu u Monty nebo Alraune, páč moje "bejby nebude sedět v koutě". A dvojčata, pořád přemýšlím, kde soudruzi u jednoho udělali chybu, projevuje se občas jako autík, ale není, si myslím, jen má svoje moresy - dneska s palačinkou, se mu přetrhla, on ji ze vztehu dotrhal, protože přetrženou palačinku přeci nebude jíst (dá rozum, jen potrhlá matka to nechce pochopit). no, jinou nedostal (tahle byla už asi pátá), a šel s brekem spát.