Přidat odpověď

po nekolika letech, kdy jsem se snažila být konstruktivní, pozitivní, vstřícná jsme to dotáhli do stavu, že naše pediatrička navrhovala u syna spíše psychiatra než psychologa

pak jsem začala být - jízlivá, sarkastická, agresivní, velmi průrazná, všechno dohromady (přeložt si "vnitřně zoufalá") - o dosáhla jsem mimořádného posunu, dokonce se mnou mluví a vnímají, co říkám - předtím to k nim nedoléhalo nebo mne tak shovívavě poučovali, ve stylu, že má syn hlavně mít pravítko - teprve nyní, když jsem šla čelně do nekolika konfliktů, se dostáváme do fáze, kdy lze i konstruktivně něco vykomunikovat - předtím si prostě moje korektní chování ve škole vykládali jako slabost .