Přidat odpověď

No, tak... těším se, až budeme mít podlahu v obýváku, a zas to tu bude vypadat víc jako bydlení a míň jako staveniště, a tak podobně. Ale jinak jsem spokojená v každodenním životě a žiju raději v přítomnosti. Budoucnost, jakkoliv blízká, je vždy nejistá. A potěšení ze vzpomínání si šetřím až na skutečné stáří. Třeba na dovolenou se těším v tom smyslu, že muž nebude chodit do práce a bude s námi a víc si užijeme jeden druhého i dětí, a odpočine si. Někam pojedeme, to bude fajn, jezdit na kolech v podšumaví, tu a tam se zastavit v hospůdce... ale ještě jsme toho nenajezdili moc tady doma, a doma nemusím zabalovat a vybalovat

Ale jo, občas se třeba tak jako malinko těším, až batolák usne a já si budu moct v klidu vypít kávu nebo si něco přečíst