Přidat odpověď

já se dokážu těšit z přítomnosti, hodně
těším se na blízkou budoucnost (dovolenou v létě nějak moc ne, resp. řeknu, což znamená, čekám, že to bude prima, ale nijak vnitřně se netěším)
a z minulosti se bohužel častěji nemohu zbavit toho co se nedpovedlo (jak mi někdo ublížil apod.) než vzpomínat na pěkné chvíle, které byli.
Tak to poslední, minulost, to se snažím, mít jinak, protože je mi jasné, že takhle to není to nejlepší.
Ale co ta budoucnost, to vůbec nevím ? Jak se těšíte na dalekou budoucnost, to já asi vůbec ne.. jen ji registruju, že to bude fajn, jsem ráda, že mám něco naplánováno, ale nijak aktivně na to jak to bude probíhat nemyslím tj. netěším se asi...