Přidat odpověď

O jaké perspektivě mluvíme?
Můj praprapra- dědeček byl nejmladší z pěti synů sedláka. Z rodinnýho majetku už na něj nezbylo, tak si v 19 letech vzal o 12 let starší vdovu po sedlákovi z vedlejší vsi. Ta za rok zemřela při porodu, on na tom statku sedlačil, dokud nedospěl syn z prvního manželství nebožky a z něj se rázem stal podruh.
"Polepšila" si generace mých prarodičů, alespoň z matčiny strany. Děda byl na vojně hned po válce, po Únoru zůstal v armádě a babička nemusela celý život chodit do práce. Barák měli po odsunutých Němcích, prakticky zadarmo. Pak se tedy museli kvůli dědově práci několikrát stěhovat, ale i tak se čistě hmotně "měli dobře". Na svobodu asi kašlali, protože pro ně byl ten relativní komfort víc než svoboda.

Ale historicky vzato nemám pocit, že by se dalo mluvit o nějaké "lepší perspektivě" pro potomky. Před rokem 1900 ani náhodou.