Přidat odpověď

Nevěřím tomu, že se budu mít až tak špatně. Prostě jen se těm změnám budeme muset chtít přizpůsobit. Pokud mi žádné dítě nezůstane doma, pak budu muset půlku baráku pronajmout, nebo ho rovnou prodat a koupit si malý byt. Trochu věřím, že tím, že děti vidí soužití generací , jim tento model přijde přirozený.
Jinak si nemyslím, že ježdění k moři je to pravé. Pro mě to jsou právě ty malé radosti, které si dopřeješ. Výlet (pak mohu jet autem, busem nebo pěšky podle své ekonomické situace), nějaké zážitky (může to být Paříž, nebo rozhledna "za barákem",oběd v michelinské resaturaci nebo skvělý oběd s velkou rodinou, keňský národní park nebo místní zoo s vnoučaty...) A pokud nebude na ty drahé zážitky, věřím, že bude na ty levné. Připravujeme se na to už teď. Máme nějaké movité a nemovité věci, které se dají "na stará kolena" prodat. Neutrácíme zbytečně, snažíme se investovat do věcí, které mají stálou cenu.