Obvykle od manžela dárky nedostávám, kolikrát to nevyjde ani na ty narozeniny nebo svátek a jsem moc ráda, že jsem mu vysvětlila, že má mít dárek alespoň na Vánoce, i kdyby mi koupil jen čokoládu. Úplně "nedárkový" tedy není, ale nějak se neumí dárkem zacílit ke konkrétnímu datu. Velmi občasně se stane, že potká něco, o čem usoudí, že by to byl prima dárek pro mě (obvykle něco, co by udělalo radost spíš jemu
), koupí to, pár dní to schovává pro nějakou příští příležitost a pak to nevydrží a dá mi to. Ale nikdy to ještě nebyly naušnice, náramek apod.
Pokud by byla příležitost a já řekla, že si něco takového přeju, asi by byl schopen jít se mnou do obchodu, já bych ukázala, on zaplatil. Ale samostatně spíš ne. (Švagr to umí! Před každou dárkovou příležitostí pro ségru ho kontaktuje celá rodina a on má nasyslený seznam věcí, které by se jí líbily a ještě je nemá.
)