Přidat odpověď

Zdravím vás, potřebuji podpořit a poradit.
Již tři měsíce pracuji po čtyřech letech na rodičovské ve stálé práci (občas jsem měla brigády,)pracuji v ženském kolektivu různého věku (90%žen- 10%muži, 70% ženy přes 45.let).
Firma se nachází v malém městě a je jediná, kde se dá vydělat za dělnickou práci více peněz. Systém odměňování je formou úkolové mzdy(normy) a základ platu je 8500kč čistého plus prémie za úkol až 10.000kč.
Problém je v tom, že splnění normy je závislé na kolektivu a dalších okolností (funkčnosti strojů nebo zásobení). Já jsem na pozici balení výrobku do krabice a tak, když ženy vyrobí výrobek já a mé kolegině čekáme na krabice- ženy od krabic čekají na papír- papíru je ale málo protože jedna z žen onemocněla a tak jim jde krájení papíru pomaleji. V tu chvíly ženy z výroby zuří, protože jim utíkají prémie. No prostě jako v blázinci. Pomoct na krájení papíru se nejde, protože by dělali jejich práci.
Jedna kolegině pomlouvá druhé, směny se pomlouvají mezi sebou, starší pomlouvají mladé a naopak. Na hale jsou neustálé konflikty a hádky. Nejhorší je křičení. Vedení je vysmáté a vztahy na pracovišti je evidentně nezajímají.
Já to mám do práce pěšky 15minut a zaměstnavatel mi umožnil individuální směny kvůli dětem. Navíc jsem brala na náš okres pěkné peníze. Tak chci v práci zůstat. Jak to mám ale vydržet? Nikoho nepomlouvám a vše odkývu. Ještě z rodičovské jsem měla spoustu energie, ale ta mi pomálu začíná docházet. Říkám si, že mám přece krásný život a že mě nějaké výrobky nemohou rozházet. Je to jen práce a ty ženy mé kolegině. To není práce ale blázinec. O to víc si užívám klidu doma. Vůbec nevím jak tam vydržím příští den, týden, měsíc nebo rok.
(Za chyby v textu a styl psaní se omlouvám)