Přidat odpověď

Souhlasím. Hlavně jsem se řídila tím, jak jsem to cítila. Budu ten hlavní, kdo "odnese" ty úkoly a přípravu a všechno - i jejich nezralost, takže jsem měla v rodině hlavní slovo. Já byla spíš pro odklad, muž by je i nechal jít. V PPP spíš pro odklad s tím, že kdybychom hodně chtěli, asi by většina šla do značné míry dohnat, ale za cenu fakt makání. Což jsme se shodli, že za to (a nejistý výsledek) opravdu nestojí - dvojčata červnová, o 8 týdnů dříve narozená, chlapci. Ovšem už cca od listopadu klukům říkám, že do školy půjdou pouze "možná" a že se teprve uvidí. Takže byli připraveni na obě varianty (třeba školní tašky už ale mají), řekla bych, že to je základ úspěchu. Taky proto to dobře nesou - už čekáme jen na zprávičku z PPP a snad to brzy zfinalizujeme. Zakladatelce bych doporučila to hodně probírat i se synem. Jak by snášel to, kdyby šel až za rok, jak bude eventuelně snášet dílčí neúspěchy atd. A v PPP byli pro najetí na pravidelný režim domácí práce / domácích úkolů cca 10 min denně jako adaptaci na budoucí školní přípravy. U toho by se taky mohlo po pár dnech ukázat, že dítě to nevydrží nebo to naopak má rádo - a mohlo by být ohledně odkladu jasněji.