Přidat odpověď

Jinak u většiny lidí kolem a pod minimální mzdou problém není v zaměstnavateli, ale v těch lidech, a hlavně v takzvané vzdělávací soustavě, která nutí lidi trávit spoustu let v zařízeních, ktrerá je ani v nejmenším nepřipraví na to, co je v životě čeká. Takový absolvent nemá zkušenosti, nemá pracovní návyky, nemá schopnost orientovat se v problematice po stránce odborné i procesní, ale zato má zcela konkrétní představu o tom, jak by měl před ním celý svět padnout na zadek a jeho schopnosti vyvážit zlatem (vím, o čem mluvím, pár desítek přijímacích řízení mi dost rozbilo ideály o lidech a jejich sebehodnocení).

S minimální mzdou mám problémy z důvodů principiálních, ale rezignujeme-li na principy a mravnost a budeme-li maximálně pragmatičtí, můžeme přistoupit na systém, kde bude minimální mzda začínat na nule a růst s počtem odpracovaných let(1), což bude odrážet narůstající zkušenosti a "užitečnost" zaměstnance pro zaměstnavatele. Výzkumy ukazují, že lidí na minimální mzdě není mnoho, a že se tito lidé vyměňují; jinými slovy, lidé, kterým se podaří sehnat práci, začnou mzdově růst. Matně si vzpomínám na jednu analýzu, kde se zjistilo, že tuším po deseti letech bylo na minimální mzdě méně než jedno procento zaměstnanců, kteří brali minimální mzdu na začátku sledovaného období.

Odstranění minimální mzdy by tudíž umožnilo více lidem nastoupit do tohoto výtahu sociální mobility. To je dobrá věc, ne?

---
(1) V nejmenované civilizované zemi jsem se setkal s institutem zvaným apprenticeship, kdy adept navštěvoval vysokoškolské přednášky a současně pracoval pro firmu (za nějaké víceméně směšné peníze, myslím, že tomu neříkali mzda, ale stipendium), a ještě se mu pravidelně někdo věnoval po odborné stránce. Takový člověk přichází do praxe nesrovnatelně lépe připraven, než absíci zmínění v prvním odstavci, a institut minimální mzdy nepotřebuje ani náhodou. Během apprenticeshipu (pardon my czenglish) ovšem pobíral částky, za které by zdejší matadoři zvýšení minimální mzdy ani nepohli malíčkem.