Přidat odpověď

Finís,
taky souhlasím s Evelyn, je to chování jako k jediné ženě na světě.
To bylo přesně u mých prarodičů - poznali se jako hooodně mladí, vlastně to byla ještě dětská láska, ale už si byli oba jistí, že nikdo jiný v jejich životě nebude. Brali se až 7 let po seznámení. Oba byli tehdy místní krasavci, ale to pak rychle pominulo, hlavně u babičky, děda byl "pěknej chlap" až do smrti, babička vážila ve 40 letech 120 kg, celkově vypadala už hodně odkvetle (neměla zuby, zešedivěla a nebarvila si vlasy, začala nosit šátek - ve městě podotýkám) a pořád byla pro dědu královna a jediná na světě. Nikdy nemusela pracovat, to byla základní podmínka jejich vztahu, ale zase je fakt, že babička mlčela a přizpůsobila s situaci i v případě, že děda kvůli psychickým problémům musel opustit zaměstnání, které rodinu pohodlně živilo a pak už víceméně živořili, co se týkalo finančního zabezpečení.