Přidat odpověď

Jo a jako dítě si pamatuji, jak mi rodiče naslibovali co bude za ten den a ve finále, ve většině pripadu, to bylo tak, jak se jim hodilo, a když jsem byla starší, tak jsem jejich "sliby" brala s rezervou, protože to ve finále skončilo tak, jak jsem si smutné domnivala a nechapala jsem, proč něco slibuji a pak to tak neudelaji. A proto dnes vím, co si mužů dovolit říct své dcerce a je na to zvykla a hlavně, věří mi. Malé deti mají nárok na vztekani, oni zkouší prosadit sami sebe. Čím jsou starší, chápou více. U nás fungovalo- ano, projela skluzavkou už potřetí, ale pro její radost jsem řekla- ok, tak 2x více a jdeme. Ja si pamatuji 3 scény, jinak byla spolupracující. Co jsem "naslibovala" to jsem splnila. Ale nedávno mne upozornila(ma už 5), ze jsem řekla to a to a není to tak a ja ji říkám- vidíš, jak je to hrozny, když mi něco slibis a pak to tak neudělás? Je to stejne. A byla zticha Deti mají rady rozhodovat taky a ono u nás fungovalo, ze jsme ji jakoze svolila a spokojenost na obou stranách. Příkazy štvou i mne jako dospělou.