Přidat odpověď

Nana, myslíš....opravdu.....omyl.....jen nevím proč rodiče děti tolik podceňují....a nedovolí jim to zkusit...a myslím, že já jako rodič bych měla to dítě táhnout vpřed a né brzdit...a to i třeba v tom, že by jelo na nějaký maličký tábor(kor, když by to vyřešilo kousek prázdnin, když nemám hlídání)...a né ho utvrzovat v tom, že to nezvládne, nemám na to podrývat už tak evidentně nízké sebevědomí.....(mám to doma hned 2x, bojuju s tím XXlet....jedno dítě je DYS a pravidelně si poslechnu, že má nízké sebevědomí,ale že se to lepší)

www.zluty kvet.cz(dělá ty tábory právě jak ona psala, hodně malé max. 40dětí) a nebo taky jen 20 a věk je tam taky velmi k sobě....navíc jseou z Kladna.
Takže to nemá daleko.

Já to cítím takto: dítě nechce na tábor...(podle mě neví co nechce, bojí se neznámého), všemu rozumím......jak jsem psala moje děti to měli taky....každé dítě má obavy....měli i ty moje. Bojí se neznámého.
TAkže pokud v lednu objednávám tábor, mám 6měsíců na přípravu...což není málo, platí se v dubnu...pořád je dost času to zrušit.
Povídala jsem si s nima, vyprávěla, utvrzovala jsem je, že to zvládnou, že něco zažijou a tak....vyprávěla jsem jim o táborech, zážitcích. Manžel se taky snažil,ale jezdil na ty o 600dětech a měl podle mě otřesné zážitky....(takže jsme se shodli na tom, že jeho tábory nejsou nejlepší o těch jim dopodrobna vyprávěl poprvé předloni...koukali s otevřenou pusou)

A co si pomyslí dítě, nechci na tábor, máma mě neukecává, jsem k ničemu....ani ona nevěří , že to dokážu.....vůbec mě nepřemlouvá....a příště zkusí, že nechce něco jinýho....bez toho,aby to zkusilo.
(tak to vidím já..... a na to nemám žaludek já.....tohle udělat svému synovi.....tak už navždycky sedí doma a nechodí ani na kroužek.....protože on bude tvrdit, že to nezvládne....)