Přidat odpověď
no, nedávno jsem měla studenta Ludvíka, mladý pán. to bylo docela těžké ho oslovovat, jedině Ludvíku, ale jeho kolegové mu říkali daleko familierněji. Další studentka hned při seznámení řekla, že jí mám oslovovat zkrácenou variantou jejího jména, když jsem zapomněla nebo se spletla, opravila mě mile a jelo se dál.
znám starou paní, kterou oslovujeme jedině zdrobnělinou, prostě ta plná varianta k ní nejde. a pak z dětství jednu Jiřinu, které nikdy nikdo neřekl jinak než Inka, jak se vlasntě jmenuje jsem zjistila až dost později.
Předchozí