Přidat odpověď

Já to asi nevnímám, že bych byla špatná nebo méněcenná. Ten sraz jen zintenzivnil pocit, protože tam budu konfrontována s tím, jak jiní zvládají práci děti dohromady, dřívější vědomosti zapomenuty, nahrazeny jinými, momentálně už nepotřebnými, blablabla..

Krize změny se tomu, tuším, říká. Stávající stav nemá budoucnost, výhled.

Já mám najednou prostor 4-6 hodin denně, který nutně nemusím vyplnit péčí. A bylo by žádoucí je vyplnit smysluplně s ohledem na budoucnost - zaměstnáním. A to nemám.

Jak jsem psala, rozdělané věci budou hotové, děti mě budou potřebovat méně a méně (mladší je předškolák), tak za čtyři roky víceméně budou potřebovat spíš abych vydělala na jejich potřeby, než mou osobní přítomnost. Stále ještě představují omezení (z pohledu personalistů pochopitelně, já jsem s nimi velmi ráda a myslím, že to má smysl).
A já nevím, jak z toho.

Evidentně ale spousta lidí to zvládá. Já nějak nevím jak.