Přidat odpověď

O víkendech si užíváme, že jsme spolu. Obvykle oba dny jedeme na výlety. Cca jednou za 3 - 4 týdny je výletem cesta k jedné z prababiček nebo k mým rodičům na chalupu (to koordinujeme s bráchou, protože má kluky ve věku našeho a hrozně se na sebe těšej) - na tyto návštěvy jezdíme na otočku, nespíme. Střídáme je spravedlivě, takže na každou prababi vyjde návštěva cca po 2,5 měsíci.
Vždy alespoň jeden den víkendu je jen náš soukromý.

O víkendu nepácháme žádné velké uklízecí akce, ale vařím lépe než během týdne. Naplánuju si to předem, aby nás jídlo nezdržovalo od výletů. Zpravidla peču maso, dám ho ráno do trouby, před odchodem troubu rozpálím na plnej knedlik a vypnu. Maso akorát dojde a při příchodu (vracíme se obvykle kolem 14 - 15 h) je akorát k jídlu. Příloha trvá tak těch 20 - 30 minut, tak troubu chvíli ještě pustím naplno kvůli kůrčičce. Sladké peču obvykle předem už v pátek.
Někdy se stavujeme na výletě na oběd v restauraci, tak 1x měsíčně.

Výlety plánujeme hlavně do lesů, těšíme se z města. Ale syn má rád hrady a rozhledny, tak to často vymyslíme se zahrnutím něčeho takového.
Včera jsme měli výlet docela náročný (hlavně manžel, protože syn v krosničce se pekelně pronese), takže jsme dnes pozdě vstali a pojedem až teď, prý do Voděradských bučin (dnes vybírá muž). Vepřový ocásek už je dávno v troubě, dala jsem ho tam hned při vaření kaše k snídani; předvařila jsem brambory, takže po příchodu spáchám knedlíky i zelí (měl být kopřivový špenát, ale nenašli jme včera kopřivy) za chvilinku. Možná najdem nějaké dnes.

Do práce o víkendu nechodím, jelikož na RD do práce nechodím skoro vůbec ani jindyManžel jen naprosto výjimečně, když je to opravdu nutné. Jen tak z plezíru nikdy, ctíme víkendy jako čas pro nás, pro rodinu.