Přidat odpověď

Odporné je, že vždycky, ale vždycky je zvýšená péče na ženě. Ale nemá to žádný kredit, výchova dětí je brána jako lehké flákání a koníček ženy, málokdo to zhodnotí. Pak zbydou ženě jen oči pro pláč. Kdyby alespoň to bylo tak, že s koncem toho pečování jsou rázem děti skutečně plně nezávislé. Většinou je to tak napůl, žena má pořád omezené možnosti, ale už se na ní čeká, že se zapojí.
Navíc v situaci, kdy žena nemá nabídku pracovních příležitostí k přehazování vidlemi a ještě by měla doservisovat rodinu, dokud děti nebudou plně samostatné.

Je to nespravedlivý. Já jí říkám, že se musí ocenit sama, když jí nikdo neocení, po dobrovolnictví se ptala, ale nic vhodného není. Snad jen ty koníčky a změnit náhled na sebe. Terapie asi dobrá, problém ale je, že když se nezmění nějak situace, tak je to pořád o ničem, jen chlácholení, člověk musí dostat možnost tu svoji životní situaci nějak změnit.
Já i vidím, že by jí třeba role ženy v domácnosti až tak ještě nějakou dobu nevadila, ale cítí ten názor okolí a ten jí nepřidává. Kdyby alespoň nejmladšímu dítěti bylo tak deset, situace v jejích možnostech by byla taky jiná. Ach jo.