Přidat odpověď

Nákupy jsme v době, kdy byly děti menší, řešili zásadně bez nich.

Buď jsem jela v noci po návratu muže z práce a manžel hlídal spící děti (to když šlo převážně o mimina a batolata).

Nebo jsme je o víkendu dali k babičce a dědovi. Z jiného důvodu nehlídali, ale kvůli nákupům fakt týden co týden byli ochotní vzít si alespoň ty tři starší (takže v době, kdy nejmladší bylo méně než dva roky, odhadem).

Nakonec to řešily hrací koutky, pro holky to byl svátek, moc se jim tam líbilo a ani jednou nebyl takový problém, aby nás museli volat, což považuju za úspěch, protože my rozhodně nemáme klidné děti.

Od doby, co chodí všechny do školy, jsem to řešila převážně dopoledne po jejich vysazení u školy.

Pokud musím koupit něco jim, raději risknu, že to budu muset jít vyměnit. Boty jsem dlouho kupovala jen se špejlí nebo jiným měřítkem zasunovaným do boty.

Prostě vždy jsem to vymyslela tak, abych je fakt nemusela brát s sebou .