Přidat odpověď

Anni,
já také nevím, nemám se už koho zeptat. Jen vím, že to, v jakém jsem byla stavu, rozhodně nebylo normální. A že snahou to změnit bylo zaměstnáno celé široké příbuzenstvo zahrnující i zdravotníky.
Takže pokud někdo řeší potíže s jídlem u svého dítěte, tak mu jen přeju, aby to nějak zvládl a rozhodně si nehoním triko tím, že bych doporučila to dítě nerozmazlovat. Ono totiž tady stejně jako jinde platí, že kdo nezažil, nepochopí a sytý hladovému nevěří. Nevím, jak dlouho by měl člověk čekat, jestli se dítě uráčí najíst....než zkolabuje?
Nebyla jsem našich první dítě, v celém příbuzenstvu bylo v té době už dětí snad dvacet (mamka je ze sedmi, táta ze třech dětí)....a neporadil si se mnou nikdo. I já ten problém znám jen u od své nejstarší a nevím o žádném jiném dítěti široko daleko. Jen prostě vím, že občas se takové dítě vyskytne a pak musíš řešit, ne vychovávat .