Přidat odpověď

maagrit, poradím, co fungovalo na mého synka, který je, pravděpodobně, dost podobnej model, jako to tvoje kvítko - včetně toho řvaní a nejedení.

Napíšu ti, co jsem vypozorovala, že na něj zabíralo (bohužel na něj nefungovalo to, co běžně na děti funguje).

1. co se týče chování, nejít na něj po zlým, ale po dobrým - hodně, hodně chválit - za všechno, co udělá dobře, za každou pitominku - obzvlášť, když byl malej. Když slyší a cítí že je milován, rozkrájel by se na malinkatý kousíčky, aby vyhověl.
Chce to předvídat a místo toho třeba, abys nařídila - půjdeme ven, obleč se a obuj si boty, říct: tak, půjdeme ven, kterýpak to moje zlatíčko si umí krásně obout boty a sama se oblíknout?? A při té činosti chválit každý úkon... jak u blbejch na dvorečku!

2. hodně mazlit, hladit - pod heslem - co neuhladíš, neuškrábeš
Volňoučký otěže, to je to, co u nás funguje. A taky pocit důležitosti, výjimečnosti - adekvátně věku dávat "velké úkoly" pro velké kluky. S každou blbinou.
On je ctižádostivý, zodpovědný - vždycky mu řeknu, že mu věřím, dám mu nějaký úkol a on se přetrhne, aby ho splnil.
Na tyhle děti, podle mé zkušenosti, platí pozitivní motivace. A to je pro nás, co na to nejsme zvyklí, fakt fuška vymyslet.

3. s jídlem - synek byl strašně nežrací - v těch jeho 2,5 letech jsem s ním skončila i u psychologa - který bohužel vůbec dobře neporadil - pro nás jeho rada "nenutit" byla bohužel nepoužitelná a napáchala víc škod, než užitku (během měsíce přestal jíst cca 80% toho, co do té doby konzumoval - bylo to fakt na mašli).
Na tu tvou cácorku bych, po zkušenostech se svým synkem, ale asi nebyla tak tvrdá. Dala bych jí najíst, aby byla spokojená. Jestli tě tak moc zlobí s jídlem, má už možná tak scvrklý žaludek, že ani hlad nemusí cítit. Ona už se nechová jako normální dítě - tedy mám hlad = jím. Tělo a mozek pak začnou fungovat jinak, co se příjmu potravy týče.
U synka to bylo nemlich to samý - pokud z jakéhokoli důvodu nejedl (třeba kvůli nemoci) tak znovu ho rozjíst bylo strašně těžký, on prostě snad ani hlad necítil, nebo co...
Být tebou, tak bych si sesumírovala, co chci, aby malá jedla z toho, co normálně konzumuje a to jí k jídlu dávala (je jedno, že je to něco jiného, než mají ostatní - ona je ještě malá a má, podle mne, nárok na to, aby jedla jinak) a chválila každou její snahu o ochutnání nových jídel. Ony tyhle malé děti nemusejí, podle mne, mít přepestrý jídelníček, tak, jak v dnešní době blahobytu běžně máme. Vždyť si vezmi, co před cca 100 lety normálně třeba chudší lidi jedli - bylo to pár jednodušších jídel, která se opakovala, hlavně chleba, kaše, polévky, brambory ovoce a zelenina ze zahrádky, občas maso...

4. dle Prekopové - která mě osobně hodně oslovila a její pevné objetí u nás zaplať pánbůh fungovalo - je dobře, aby si byli sourozenci vědomi svého postavení v rodině - tedy ta starší by se měla chovat jako starší se všemi výhodami i nevýhodami svého postavení atd. Každý člen vaší domácnosti je kolečkem ve vašem rodinném soukolí a tak se s ním musí pracovat a i to kolečko by se tak mělo chovat...

Já mám teď druhé dítě, které je přesný opak prvorozeného (mrňavce bude za pár dní rok) a fakt je to zázrak! - holt to byl dobrej ročník, tyhle 2013-ky - to dítě neřve, otevře pusu na to, co mu do ní dávám, je pořád dobře naladěné, nemá tendence nic ničit... normálně u mne sedí na klíně, když si s někým povídám - prostě neuvěřitelné!
Nicméně třeba co se jídla týče, zjistila jsem třeba že i ona nové věci ochutná vždycky, když vidí, že je jím já a nejlépe, když je při tom u mě v náručí, nebo na klíně. Když jí to samé dám tak, že je to jen její jídlo a ona přitom sedí v jídelní židličce, tak to sice do pusy vezme, ale vyplivne.

No, holka, držím ti palce. Nemáš to snadné, ale zvládneš to! Jsi dobrá maminka! A neboj s věkem to bude jen a jen lepší!