Přidat odpověď

Mandelinko, tohle je podle tebe pozitivni motivace? Ty nekam s detma jdes a predem jim vyhrozujes, ze pokud se nebudou vhodne chovat tak jim neco zakazes? To si asi pletes pojmy...
Nevim, co spatneho je na variante, kterou popsala Delete - tedy dat deti do koutku, kde si pohraji a v klidu si nakoupit. Je rada jinych situaci, na kterych se deti uci vhodnemu chovani a nejake socializaci, neni nutne k tomu pouzivat zrovna nakupy. Take kazde dite snasi ruzne situace jinak a nektere zvladnou pobihani po obchode prijatelne a nektere holt ne. Proc tedy stresovat sebe i dite necim, co neni pro dotycneho nutne. Nechapu to odsuzovani. Jina situace je, pokud tam ty deti vzit musim z jakehokoliv duvodu. Pak se budu snazit rade vecem predejit a opet na kazdeho platí neco jineho. Nemyslím si, ze tuto diskuzi zalozila Margit pro matky honici si trika na necem, co treba ani neovlivnily (prestoze jsou presvedcene, ze ano).
Ja mam zkusenosti jine, moje deti se daly zabavit a ve sve podstate (samozrejme vyjimky byly a jsou) se chovaly prijatelne. Mam vekove rozestupy vetsi (5 a 3 roky). Na kazdeho platilo neco jineho. Kdyz bylo nejmladsi dite mimino, starsi deti se zabavily tim, ze mi nosily to, oc jsem je poprosila. Nejlepsi to bylo v potravinach, kazdy dostal svuj listek se svym seznamem k nakupu, nez umely cist, tak jsme predem doma nakreslili spolecne obrazky. To je bavilo, navic mel kazdy dovoleno pridat si jednu vec pro sebe v urcite hodnote. To je zamestnalo na delsi dobu, vybiraly, spolecne se starsim pocitaly, na co jim bude stacit ta dana castka. Pokud jsem kupovala boty, obleceni apod a musela jsem je táhnout vsechny s sebou, predem jsme domluvili a pripravili "scenar", tedy jak to bude probihat, odkud kam pujdem, jak dlouho tam budeme, co kdo bude zkouset a vybirat a predevsim jsme si stanovili nejaky presny cas, kdy to ukoncime a pak se odmenime necim vice zajimavym. To docela fungovalo, vedely, co je ceka a snazily se samy, aby to bylo podle planu. V NC si braly mapky a bavilo je koukat kudy pujdeme a kde je ten dalsi obchod. Nosily mi treba do kabinky vetsi ci mensi cisla, vracely zpatky to, co jsem nechtela. Pokud byl spatny den a nedarilo se, holt jsme odesli, ale ne v nejakem stresu a revu. Proste jsme si spolecne rekli, ze dnes se nam nedari a ze na to kaslem a pujdem dalsi den. Koutky jsem take vyuzivala, nevidim na nich nic spatneho. Deti si taky casto nosily veci, ktere je zabavily. Prostredni dite milovalo puzzle, melo kvanta ruznych desticek a stale skladalo, starsi si pak hodne cetl. Takze si sedly nekam na lavicku a na chvili se zabavily i tim. Ale take jsem chodila nerada se vsema, preci jen to neni uplne v klidku. A nejmladsi je ted nakonec nejlepsi-naprosto nesnasi nakupy, navic ma sve poruchy, velmi citlivou a nezralou nervovou soustavu, ale silene rado cte. Takze ted uz ho klidne posadim do nejake kavarny, objednam piti, on vytahne knihu a cte a cte a cte.
Uvidis, ze az budou deti starsi, bude to v pohode. Mozna by bylo dobre zacit i doma s prenastavenim pozice deti. Nejstarsi dat do ruky nejake výhody a pravomoce jejiho veku, nejakou zodpovednost, ona by se citila tim padem vice "na vysi", mozna by pak mene blbla v nevhodnych situacích se sestrou. Cítila by se proste starsi a rozumnejsi. Prostredni by pak nemela partaka na radeni a prestalo by ji to casem take bavit, treba by se chtela priblizit te starsi a rozumnejsi sestre. Protoze to treba prinasi nejake vyhody. Zda se mi, ze je beres jakoby nastejno (mozna se pletu), ze si jsou v postaveni rovny, ale ony maji nejaky vekovy rozdil mezi sebou a to je potreba brat v uvahu.