Přidat odpověď

Jak je už tak nějak všeobecně známo, druhým rokem trochu aktivněji hledám místo. Nepotřebuju ho vzhledem k financím, ale být dál doma je pro mě čím dál obtížněji stravitelné. Jakoby mi tikaly ne biologické, jako spíš pracovní hodiny. Mám mimo jiné strach, že každým rokem budou ty tři roky praxe, co mám, více a více do očí bijící a budou mou situaci zhoršovat. Ale důvodů, proč bych chtěla jít pracovat je samozřejmě víc.

Tady v nejbližším okolí volná místa nejsou. Loni jsem obeslala všechny základní a střední školy v okruhu asi 20 km, odpověď pčišla asi ze čtyř z nich, místo žádné. Letos jsem toho obeslala méně, o to více ale sleduju nabídky práce. No a nic. Nejbližší místa jsou v jiném okrese.

No a našla jsem inzerát, kde by byla reálná naděje, že by mě vzít mohli. Jenže jsou tam jenže....a já tedy dost váhám,, jestli tam vůbec poslat životopis.

Takže můj dotaz na kolegyně, jak byste se zachovaly vy v mé situaci?

Já: Práci potřebuju z jiných než finančních důvodů. Ještě příští rok budu dodělávat školu. Děti už jsou relativně samostatné, to, že jsem doma, jim do jisté míry vyhovuje kvůli pohodlí, ale nic závratného jim to nepřináší. I taxikaření výrazně ubylo.

Místo: Jiný okres, vzdálenost 20 km, dojezd autem 30 min, autobusem 50 min (nebo autem + vlakem asi 40 minut). Hledají učitelku na 1. stupeň, ale i na nějaké předměty na 2. stupni, z nichž jeden je fyzika a tu bych taky brala. Je to poměrně malá škola, 1 - 2 paralelky na ročník, kolem 20 žáků ve třídě.

Dost mě to láká, ale vím, že dojíždění i na poloviční vzdálenost bylo někdy dost komplikované. Muž se taky tváří dost skepticky, i když on sám dojíždí prakticky denně až do Prahy.

Šly byste do toho?