Přidat odpověď

Já takhle nemluvím s rodiči. Je to asi smutné, ale bohužel... Ačkoli bydlíme na jednom sídlišti, moc se nepotkáváme (naštěstí), taky nevím, jak reagovat... Vždycky když je potkám, jsem dost vystresovaná a není mi to příjemné, neumím si poručit lhostejnost. Na jejich oslavy nás nezvou, my na naše také ne. Setkání přichází v úvahu jedině na oslavách jiných členů rodiny, to se pak opravdu jen pozdravíme a já osobně se snažím jakékoli komunikaci vyhnout, asi by mi to nešlo "přes hubu"...