Jedna babicka byla psychicky nemocna, bydlela asi 600 km daleko, videla jsem ji jen parkrat, zemrela na zacatku me druhe tridy, tesne pred Vanoci a nebyla jsem ani na pohrbu, bylo to pro nase desne daleko mne tam vzit.
Druha babicka mne hlidala asi tak jednou za cely muj zivot, kdyz museli oba rodice odjet do nemocnice (mame bouchla propanbutanova trouba a tata ji do nemocnice doprovazel), starsi sourozenec byl tou dobou na tabore, tudiz mne nemohl hlidat. Modlila jsem se, aby uz se konecne nasi z te nemocnice vratili. Babicka tou dobou neudrzela moč ani nic jineho. V jejim byte to smrdelo. Asi jsem se ji stitila a stydela se za ni, nasi mi nic nevysvetili. Zemrela presne na me sedme narozeniny, byla jsem v prvni tride.
Obe babicky mi tedy zemrely ve stejny rok. Dedy jsem nepoznala zadne, jeden zemrel par let, nez jsem se narodila, druhej, kdyz jsem byla v brichu.
To je zivot. Sve fakany jsem porodila celkem schvalne brzy kvuli tomu, aby tohle nezazily. No a bohuzel. Z jejich prarodicu zije jiz jen jeden, ktery je uci lyzovat, hrat tenis i karty, ale taky jim od brzkeho mladi nalejva pivo ci tvrdej, s cimz uplne nesouhlasim, ale nejdu proti nicemu. Taky je zasobi bulvarnimi zpravami a v mailu nevyzadanymi zpravami, ruznymi hoaxy, pornem apod. Nastesti uz jsou tedy fakani temer dospeli, protoci oci
a nedesi niceho.