Přidat odpověď

Vzpomínám, jak nám babička, tatínkova maminka, četla Honzíkovu cestu, jak jsme se sestrou spaly na té straně manželské postele, co byla po dědečkovi, babička měla svou postel vyztuženou prkny, spala ráda na tvrdém. Vzpomínám na vůni jejího prádla ve skříni a Višněvského balzám v sekretáři, mírně zatuchlé knížky v knihovně, severští autoři, Zola..., staré fotografie pod sklem nočního stolku, mezi dětmi stojícími na dvoře u studny neznámá holčička, babiččina nejmladší dcera, která zemřela v osmnácti, devět měsíců před tím, než jsme se narodily. Na fotce držela cosi kulatého v ruce, snad koláč.