Nikdy jsem si nemyslela, že je život pohádka.
A kupodivu jsem už od útlého dětství měla samé docela reálné sny a cíle, které se víceméně i naplnily.
Ráda jsem třeba v předškolním věku poslouchala anglicky zpívané písničky (sedmdesátá léta, tehdy v rádiu ne zcela běžná věc) a plánovala jsem si, že se naučím anglicky, až budu velká. Tak jsem se naučila.
O princi jsem nikdy nesnila, snila jsem o spolehlivém otci pro své děti a toho jsem si našla.
Vzhledem ke změně politického režimu mě spíš potkaly i věci, o kterých se mi ani nesnilo
Jen s dětmi jsem začala poněkud později, než jsem toužila, takže jsem už nestihla vysněné třetí.