Moje prababička říkávala: "Každé sme nějak blbé." To když člověku nejde a nejde překročit vlastní stín.
A můj dědeček nad mou kolébkou údajně pronesl: "Z toho dítěte něco bude! Jestli ovšem nezblbne." Což velice pomáhá jako takové zpytování svědomí, jak na tom tedy vlastně jsem.
Nu a nakonec povzdech jiné mé prababičky: "Aby nás Pámbu při zdravém rozumu zachovati ráčil!"
No, z literatury to není, ale třeba jednou bude