Přidat odpověď

Ono je to hodně individuální.
Moji rodiče dali v osmdesátých letech za podíl v družstvu (byt 3+1, později převedeno do osobního vlastnictví) nějakých dvacet nebo třicet tehdejších měsíčních platů. Bylo to ovšem přídělové, museli si na to dlouho počkat, nedalo se až tak moc vybírat.
Výhodné privatizace v devadesátých byly výhodné jenom částečně - nefungovaly hypotéky, nefungovalo stavební spoření, úspory tehdy hodně ztratily na hodnotě, takže si na to většina lidí musela půjčit a úroky byly vysoké. Navíc v kontextu doby to bylo spíš takové dorovnání mezi družstevním a státním bydlením, které se za minulého režimu příliš nelišilo, ale v novém udělalo z prvního bydlení vlastnické a z druhého nájemní.
Dnes tě takový 3+1 vyjde na sto až stopadesát měsíčních platů, tj. cca pětkrát dráž, než za minulého režimu. Ale bytů je dost, nemusíš čekat, když máš peníze, tak bydlíš, a máme poměrně propracovaný a dostupný systém hypoték.
A jak budou řešit bydlení naše děti, to je ve hvězdách .