Přidat odpověď

Navazuji na dnešní debatu o učitelkách, kde mi to místy začínalo připomínat závody v tom, kdo to má těžké a kdo ještě těžší, kdo si nosí víc práce domů, kdo má větší odpovědnost, kratší prázdniny, kdo se může jít míň často vyčůrat.

To to máte všichni fakt tak děsně těžký, nebo se bojíte, že vám někdo vmetne, že máte veget za hodně peněz? Chápu, že v tomhle státě je lepší se něčím takovým nechlubit, i když by to byla pravda, protože by ostatní "závodníci" dotyčného nejspíš sežrali, kdyby zjistili, že nedejbože je doma o půl hodiny dřív než oni nebo že má o pětikilo víc.

Skoro se tudíž bojím to napsat, ale pokud jde o mě, tak si myslím, že moje práce není nijak extra těžká (ovšem je fakt, že vyžaduje poměrně specifické know-how) a ač to v poslední době šlo taky dolů, tak je poměrně slušně placená. Volného času mám kolik chci a kolik si ho dokážu udělat - což znamená, že když ho chci, musím si buď práci dobře zorganizovat, nebo po tu dobu nemám příjem.

Nevidím vcelku nic zásadního, nač bych si u své práce stěžovala - proto jsem si ji taky vybrala, přece si nevyberu něco, na co bych po zbytek života nadávala, ne?

Odváží se taky někdo jiný přiznat, že jeho profese není ta nejtěžší a nejméně placená na světě, že z ní má občas i nějaké příjemné benefity (jako je třeba možnost být doma v době, kdy většina jiných pracujících doma není), a že je s ní zkrátka spokojen natolik, že nepotřebuje závistivě koukat po jiných - třeba učitelkách, že jdou domů už ve dvě hodiny a mají x měsíců prázdnin, nebo po advokátech, kteří údajně mají 120 tisíc?

P.S. Co mám za profesi, ale neprozradím - co kdyby se mi nahrnula moc velká konkurence?