Přidat odpověď

Lassie, vidím to taky tak. Byla jsem sama se synem od jeho 3 let a pokud byly volné zdroje, investovala jsem je do jeho vzdělávání a rozvoje. Takže nadstandardní jazykové pobyty v cizině, semtam nějaká letenka nebo příspěvek na školu v zahraničí apod. Dnes má syn (ale spíš vlastním úsilím) nadstandardní a velmi speciální vzdělání a rozjel velmi slušnou kariéru. Takže na ten byt si už prostě musí vydělat sám. Nedávno mne dojal, když mi jen tak mimochodem sdělil, jak je ve své práci štastný a to i díky mně, když jsem ho vždy podporovala, jakmile šlo o vzdělání a rozvíjení se. Z legrace jsem mu odmala říkala, že žádné rodinné stříbro nezdědí (kromě starého domku na vesnici), ale vzdělání mu nikdo nevezme.