Přidat odpověď

Téma o ničem. Jen se dělím o radost. Mám vlasy ostříhané jako Robin ve včerejším dílu HIMYM. Jak to ty kadeřnice dělají, že mi vždycky udělají na hlavě něco, co vůbec neodpovídá tomu popisu (nebo obrázku) se kterým přicházím? Mám univerzální a osvědčenou radu. Popíšu něco, co určitě nechci a ony mi vytvoří to, co chci. Včera koukám na HIMYM a říkám si, Robin má tak krásně ostříhané a udělané vlasy, to mi žádná kadeřnice neudělá. Tak jdu dnes k úplně nové kadeřnici. Děvče snad po škole, vzhled nenapovídá, že asi nebudeme mít stejný vkus (neonově růžové baleríny, strakatá mikina a jinak strakaté elasťáky, málem jsem couvla). Statečně říkám, že chci JEN mikádo na rameno. V podstatě jen zastříhnout. Slečna mi začala vlasama pohazovat jak Homer Simpson v díle, kdy dělal kadeřníka, a najednou to tu bylo (jen asi o 59 minut později, než to zvládl Homer). Pod vlivem diskuzí na rodině jsem jí dala stovku navíc, jakou jsem měla radost. Měla jsem už u kadeřnic různá přání (v pubertě jsem šokovala kadeřnici na malém městě, že chci účes jako Palo Habera) a nikdy se mi nesplnila. Holt vlnité vlasy. Tak si tu radost musím jednou užít. Máte taky nějaké nezapomenutelné zážitky s kadeřnicemi? Je kadeřnictví řemeslo nebo umění, závislé na citu, inspiraci a momentálním rozpoležení všech zúčastněných?