Přidat odpověď

Třeba jsem mu takové věci nějakou dobu říkala a on se vždy znovu divil, že mě taková věc vadí, že to nikdy předtím netušil.
Pak jsem mu to říkat přestala, protože to nemělo cenu a vedlo to k nepříjemným situacím. Prostě jsem se s tím vypořádala po svém a naučila jsem se žít i s tím, co mě vadilo. Což ho utvrdilo v tom, že jsem spokojená.
Ovšem divil se, že když jsem tak spokojená, některé oblasti soužití nefungují tak, jak by si představoval, protože do nich se to prostě promítlo.
A ejhle, rázem byla nespokojenost na druhé straně a já ten, který nic neřeší.
Možná je to u Michala jinak a jsem si jistá, že konkrétní věci jsou jinak určitě, ale nějaká podobnost by tam být nemohla?