Přidat odpověď

Navazuji trochu na diskuzi, která se zde objevila před pár dny, a to proto, že jsem se v ní trochu našla. Už dlouhé měsíce pociťuji zřejmě něco, co by se dalo nazvat vyhořením. Jsem VŠ, s profesní zkouškou, mohla bych dělat v oboru sama na sebe,ale už 10 let dělám jako zaměstnanec v jedné menší firmě. Mám malé děti, priorita byla vždy rodina, ne kariéra. Peníze mám slušné, prostředí taky OK, pracovní dobu optimální.
Ale v poslední době už se mi to všechno zajídá, druh práce, obor jako takový, kolektiv...budím se ráno hodinu před budíkem se staženým žaludkem, ač mě nečeká žádný stres, do kanclu chodím s ohromnou nechutí, prokrastinuju jak se dá...Přemýšlím, zda změnit obor v rámci mé profese,ale ani to se mi nějak nechce, v zásadě by to byla zas práce s hlavou v knihách, psaním, vymýšlením, vyhledáváním, vysedáváním u PC....
A mám taky velkého koníčka, zcela mimo obor, kterým se řada lidí živí a stačí jim k tomu třeba i jen učňák....už dlouho inklinuju tímto směrem,ale rozjezd by byl vzhledem k malým dětem a nedávnému rozvodu komplikovaný..a teď se objevila příležitost se tomuto věnovat v rámci rodiny, postupně se zaškolovat a nakonec to zkusit sama.....
A já váhám...nerozhodnost o sobě samé mám v povaze...Šly byste do toho? Nebylo by vám líto, že opouštíte obor, kterému jste daly půl života??