Přidat odpověď

Juliet, podle mne by člověk měl dělat to, co ho naplňuje radostí a tím směrem se snažit jít, ať už startovací podmínky byly jakékoliv. Nikdo není povinný setrvávat v tom, co si zvolil před dvaceti lety, když už mu to nevyhovuje.

Já mám gympl, tedy žádné konkrétní vzdělání. Pak následoval pokus na dvou VŠ, ani jedna mě ale nenaplňovala, skončila jsem v prvním ročníku. Začala jsem pracovat jako účetní, učila jsem se praxí, teď dělám účetní pro vlastní (rodinnou) firmu.
Vždy mě lákal ale úplně jiný směr, začala jsem se mu věnovat před dvěma lety a postupně se věnuju čím dál víc - konečně jsem našla to, co mě opravdu naplňuje, protože v tom vidím smysl.
Teď vím, že to, proč jsem nenašla dřív, co mě baví, bylo proto, že jsem neposlouchala sama sebe, svojí intuici, měla jsem velmi hluboko zafixováno, že je potřeba poslouchat druhé a přizpůsobovat se.

Chodit do práce desítky let se špatnými pocity považuju za šílené a ubíjející, to určitě není smyslem života.