Přidat odpověď

Zatím se živím něčím, k čemu je asi z poloviny potřeba mé vzdělání (resp. hodí se, je výhodou, ale nebylo by nutností) a z poloviny by se jednak hodilo úplně jiné vzdělání, ale vyvážit ho dokážou specifické schopnosti, které člověk prostě buď má anebo nemá. Popravdě: říkám si, že jednoho dne, až mě to přestane bavit, udělám si profesní pauzu na přemýšlení, co by mě mohlo bavit dál, a strávím ji třeba jako knihovnice nebo něco podobného. A docela se mi ta představa líbí. Znám jednoho vysokoškolsky vzdělaného podlaháře, jednoho truhláře, jednu pekařku, jednu švadlenu a dva trenéry. Všechno jsou to spokojení lidé, kteří mají svou práci rádi.