Radu nemám, jen takové povzbuzení. Ja byla zrovna taková. Jako prtě me taky furt hledali, sousedům jsem prolezala baráky , jednou jsem usnula u kohosi na pude se senem, naši se mohli zbláznil, nemohli me najít. Taky si vzpomínám, ze jsem snedla jedněm těsto z mísy. Říkala jsem di normálně o jídlo, fakt jsem delala ostudu. Taky kolem těch tri let. Ve školce uz jsem to nedělala, měla jsem kamarády stala o kontakt s nima, uz jsem vně utíkali.
Rodiče jsem měla a mám vždy hodně rada, vztahy dnes máme moc hezky
.