Přidat odpověď

Když je člověk unavenej, přetaženej nebo chvátá, tak se to občas stane, nikdo není dokonalej a neomylnej. Tuhle, jak jsem psala o té varné konvici, tak tomu předcházelo to, že jsem povídala klukům "jdeme ven", oni vyběhli na zahradu a já se ještě domů vracela pro zapomenuté čepice proti sluníčku, jednu jsem chvilku hledala a v tom přiběhl starší, že ten mladší už šel brankou ven (ano, byla otevřená, protože naše 10ti letá pomocnice zrovna napouštěla koním vodu ze zahrady). Takže jsem vylítla za ním, a naprosto neřešila, že jsem nezamkla do bytu... Píšu to jako příklad toho, že se to prostě někdy takhle blbě přihodí. Jinak ale z míst, kde se dá zamknout, neutíká zas až tak běžně, právě proto, že si dáváme pozor.