Přidat odpověď

Minulý týden jsem jela v metru, bylo poměrně plné a proti mě stála dívčina - no dívčina - bylo jí kolem 30. Četla si, pak se podívala na hodinky, zavřela knihu a začala se líčit - ve stoje, bez držení. Tyče byly daleko. Kolem ní nastupovali a vystupovali, ji to nerozhodilo, prohlížela se v zrcátku, nanášela růž, stíny a řasenku. Říkala jsem si, že bych se bála vypíchnutého oka, přece jen jsme projížděli Můstkem, Muzeem. Líbilo se mi, že neřeší okolí, ale když jsem to v duchu aplikovala na sebe, nejvíc by mi na tom vadil výsledný pocit. Neumím se nalíčit za takových podmínek tak dobře, jako doma v klidu a za pořádného osvětlení.