Přidat odpověď

Psy mám ráda. Jsou mi mnohem sympatičtější než kočky.

Vadí mi tupost a bezohlednost lidí, ať už majitelů psů nebo kuřáků.

Hovna na chodníku a v trávě parků jsou hnus.

Nerada vidím volně pobíhající psy, když jdu s dětmi. Poslední fajn zkušenost, která způsobila to, že syn nechce psy ani vidět. Ve vedlejším vchodu bydlí ženská, která má v bytě momentálně dva velké psy, kříženec retrívra a ohaře nebo tak něco. Naprosto je nezvládá, na povely nereagují, když je má na vodítku, tak ji vlečou. A tento jistě více než 20kg miláček se rozhodl, že se bude "kamarádit" s mám cca 13kg synem, přiběhl k němu, dal mu tlapy na ramena a povalil ho na chodník. Naštěstí měl čepici, ale zážitek to byl hnusný. Ženská se snažila tvářit roztomile, jak je pejsánek hodný, ono si to chce hrát, nic by přeci neudělal na tyhlety kecy jsem opravdu alergická syn si mohl rozflákat hlavu o chodník. Od té doby se psům vyhýbá.

A to nemluvím o spoustě malých otravných uštěkaných smetáků s mašlema v hlavě, kteří člověka obíhají, když jde parkem, kde je zákaz volného pobíhání psů. A když se to dotyčným majitelkám, které tam krafají, připomene, ještě jsou sprosté. Přijde mi, že "pražský pejskař" je diagnoza.